Nikdy nevíš, jak daleko se dostaneš


Vrátila jsem se z víkendu stráveného na semináři „Dynamic Essentials“ v Atlantě a posadila se k četbě papíru s poznámkami mých momentálních myšlenek: „Děláme opravdu dost, když říkáme každému o výhodách spojených s životním stylem chiropraxe? Měníme opravdu životy?“ Když říkám „my“, mluvím o profesi chiropraxe jako celku. Zdálo se, že si tuto otázku pokládá každý řečník mluvící o tomto víkendu.

Když jsem otevřela noviny, uviděla jsem tvář anděla. Ubohého chlapce, který v průběhu svých prvních 11 měsíců života musel bojovat o přežití tvrději, než my kdy budeme bojovat v celých našich životech. Josh se narodil na pohotovostním oddělení a kvůli komplikacím byl po narození prvních 8-13 minut bez kyslíku. Bylo mu diagnostikováno vážné ochrnutí CP, částečná hluchota a možná slepota. V 11 měsících vážil pouhých 12 liber, což je váha běžná u 2-3 měsíčních dětí. Když jsem viděla bolest v jeho dětském obličeji, věděla jsem, že musím něco udělat.

Chiropraxe nevyléčí všechno, to jsem věděla, ale také jsem věděla, že jestliže bude Josh pod chiropraktickou péčí a jeho malé tělo bude osvobozeno od nervových interferencí, kvalita jeho života vzroste. Vzala jsem novinový článek do práce a zeptala se Dr. D., co bychom mohli udělat. Okamžitě jsme napsali následující dopis jeho rodině:

Drahá Joshova rodino, po přečtení článku v Expositoru bych Vás ráda pochválila za Váš statečný přístup a rozdíl, který děláte v Joshově mladém životě. Díky článku jsem si uvědomila, že bych mohla Joshovi něco dát. Jsem chiropraktik a to, co dělám jako chiropraktik je odstraňování interferencí nervového systému v těle. To dovoluje tělu fungovat způsobem jemu určeným, což zkvalitní každému život. Chiropraxe nevyléčí vážné ochrnutí CP. Pouze odstraní interference z bohem daného života zevnitř a dovolí tělu pracovat tím nejlepším možným způsobem.

Pokud byste si přáli dozvědět se více informací o chiropraxi, prosím volejte naší kliniku a ptejte se po Lynne. Udělám všechno, co můžu, abych Vám dala příležitost udělat změnu v Joshuově životě. Mějte stále sílu, důvěru a odvahu starat se.

Vaši...

Když jsem volala Joshovu maminku, abych se přesvědčila, zda jí došel dopis, právě otevřela zprávu, podívala se nahoru k nebesům a řekla „OK, bože, slyším tě.“ Podle všeho jí v tu neděli v kostele některý z našich pacientů řekl, jaké výhody by mohl Joshua mít z chiropraktické péče. Dopis byl odeslán 19. října a 22. října byl Josh společně se svou rodinou v naší péči. Po Joshuově třetím sezení spal poprvé od narození celou noc. Každý den jsme chodili k Joshovi domů v době oběda, protože jeho rodina si nemohla dovolit jezdit taxíkem do naší kanceláře (Dr. D. by to nikdy nikomu neřekla, ale za léčbu Joshe si nebrala žádný poplatek). Během dalších několika měsíců Josh začal přibírat na váze a když poslouchal (říkali, že je hluchý) hlas Dr. D. přicházející z přízemí, otáčel hlavu a smál se. Můžete říct, že měl pouze rád sezení. Začal nabírat na váze a v květnu byla jeho váha dvojnásobná. Měl stále mnoho zdravotních problémů, ale kvalita jeho života se definitivně zlepšila.

V jednom květnovém pondělí prodlouženého víkendu jsem přijala telefonát od Dr. D. Josh zemřel ve spánku předchozí noci. Vstaly mi vlasy, bylo mi na zvracení a srdce mě bolelo pro jeho rodinu. Obávala jsem se jít do pohřebního ústavu na druhý den.

Té horečnaté noci jsem měla nepokojné sny. Myslím si, že to byl stále se vracející jeden sen a teď vím, že mne navštívil Josh se zprávou, kterou jsem měla doručit jeho rodině.

Ta zpráva byla následující: Šla jsem do velké budovy podobné katedrále, naproti velkému pokoji byla malá bílá urna a u ní stál ve světle krásný muž (věřila jsem, že je to Ježíš). Byla jsem vtažena do toho krásného světla, které naplňovalo celý pokoj. Když jsem se dostala k Joshuově rakvi, byla jsem v šoku. Řekla jsem: „Joshi, jak se ti daří? Co děláš?“ a on odpověděl: „Jsem hladový, ale někdo přijde a nakrmí mě a podíval se na Ježíše a usmál se. „Řekni mamce a tátovi, že jsem v pořádku.“ Josh nikdy nebyl schopný jíst vyjma potravy, kterou dostával do žaludku trubičkou v krku, protože jeho svalový reflex nebyl nikdy vyvinutý a to mě vždycky rozrušovalo., protože jsem se vždy podivovala nad tím, jak vědí, jestli má dost nebo ne. Hádám, že to byl Joshův způsob, jak mi dát vědět, že byl nasycený a já byla prostředníkem se zprávou jeho rodičům, že je v pořádku.

Další den, když jsem šla do pohřebního ústavu, nikdy předtím jsem tam nebyla, bylo to přesně tak, jak jsem to viděla v mém snu. Vlasy se mi zježily, a když jsem se přiblížila k urně, zdálo se, že žhne a Josh měl na sobě to, co v mém snu. Byla jsem bdělá víc než kdy předtím v mém životě. Teď vím, jaký je můj cíl.

Normálně bych si to byla ponechala pro sebe. Mám hodně snů, vizí a dejavu a vždycky, když jsem o nich předtím mluvila, moje matka řekla: „Oh, Lynne, ty jsi takový snílek, máš živou představivost, tak na to radši zapomeň.“ Ale ne teď… protože díky mému silnému přesvědčení o síle, která tvoří naše těla a která se rozvíjí během chiropraxe, jsem byla schopná říct o tom Dr. D. a jeho ženě ten den na obědě. Zeptali se, jestli to povím Joshuově rodině a já řekla, že to právě nevím jistě, protože nechci, aby si mysleli, že jsem cvok.

Jako obvykle jsem se raději znepokojovala tím, co si o mně budou myslet lidé okolo, než byla silná a pevná. Během dalšího měsíce se stále části mého snu opakovaly a tak jsem si jedno ráno v práci pomyslela: OK, dneska je ten den, a zavolala Joshovým rodičům. Ale telefon byl obsazený, tak jsem šla na oběd a zkoušela to dál po obědě. Když jsem přišla z oběda, Joshuův otec přišel do kanceláře. Neviděla jsem ho měsíc. Poděkoval nám za tu velkou část Joshuova života a řekl nám, o jak mnoho byl Joshuův život lepší díky chiropraxi. Věděla jsem, že je to buď teď, nebo nikdy, tohle bylo další znamení, musela jsem mu to říct.

Řekla jsem: „Glenne, chtěla bych ti něco říct a doufám, že mě pak nebudeš považovat za praštěnou.“ Řekla jsem mu o svém snu a on začal plakat a děkoval mi. Řekl, že na tohle čekal. Omlouval se za své emocionální rozrušení a řekl, že musí jít domů a říct to ženě. Cítila jsem to obrovské vzrušení z jeho návštěvy. Udělala jsem správnou věc, zapříčinila jsem změnu.

V tom čase ztratila jedna má přítelkyně svou matku a stala se ta samá věc: její matka ke mě přišla v mé vizi. Má přítelkyně byla v době, kdy byla jeho matka nemocná, na zhroucení, ale vytrvala u ní se svým manželem, takže se tím její matka nemusela zabývat. V mé vizi mne jeho matka požádala, abych jí řekla, že udělala správnou věc a aby pokračovala ve svém životě. Řekla jsem o tom mé přítelkyni v den pohřbu a opravdu věřím, že jí to pomohlo dostat se skrz toto tvrdé období.

Nikdy jsem nepochybovala o vnitřní síle, která nás vede, a každý den vzdávám dík za to, že jsem byla požehnána tímto darem a za sílu, kterou mi to poskytlo.

PS: Od mého probuzení jsem měla ještě další příhody, zahrnující i mou babičku a strýčka, kteří už oba zemřeli. Jinou noc se mne můj šestiletý syn během čtení pohádky na dobrou noc zeptal, proč měl v noci sen, který se na druhý den ve škole skutečně stal. Objala jsem ho a řekla mu, že je to proto, že má dar. Nikdy jsem mu neřekla nic takového, jako že přehání nebo sní. Těším se na to, že s ním budu jeho dar sdílet.


Super CA Lynne
Ontario, Canada



Z anglického originálu You Never Know How Far Reaching přeložila Hanka Hladíková.

Original story translated by Hanka Hladíková can be found at www.expect-a-miracle.net