Před 5 měsíci během posledního dne mé praxe právě před vánoci roku 2007 mi do ordinace vpadla pacientka, kterou jsem viděl ten den dříve. V ruce pro mě měla vánoční prání.
Zbytek dne jsem nad tím moc nepřemýšlel. Balil jsem si věci, protože v novém roce už jsem neměl praktikovat v Centru. Všiml jsem si přání a pomyslel si, že bych si ho měl přečíst, než odejdu. Bylo to jednoduché přání, ale uvnitř byl dvoustránkový dopis.
Stálo tam:
"Drahý Bene
Chtěla jsem tohle napsat, protože 1) doufám, že je to pro Vás dobrá odezva a 2) stále mám určité problémy mluvit o těchto věcech nahlas.
Velice dlouho jsem se bránila jít k chiropraktikovi. Popravdě jsem si s Vámi zamluvila a zrušila tři schůzky, než jsem to dokázala a prvně Vás navštívila. Přišla jsem jenom proto, že jsem měla obrovské bolesti, které nakonec přemohly můj strach.
Když jsem byla mladá, byla jsem unesena, napadena a skoro zardoušna k smrti. Tohle je něco, s čím jsem se musela potýkat posledních dvacet let. Byla jsem u všech druhů léčitelů, poradců, mentorů - řekněte název, byla jsem tam. Byla jsem si opravdu jistá, že jsem udělala všechno, co jsem mohla, že jsem se s tím potýkala nejlépe, jak jsem dovedla, a že jsem prostě jedna z těch lidí, kteří nikdy nebudou doopravdy šťastni.
Takže si dokážete představit ten strach, který jsem cítila, když jsem za Vámi šla s tím, že někdo bude mít znovu ruce okolo mého krku, a že se znovu budu cítit fyzicky zranitelná a bezmocná. Prvních pár návštěv u Vás jsem měla tu a tam záchvaty panické hrůzy, a dokonce jsem po jednom ze sezení jela rovnou pro valium. Prakticky jsem zrušila skoro každé sezení, ale nějak jsem pobrala odvahu pokračovat dál. A jsem tak ráda, že jsem to udělala, protože to změnilo můj život.
Naše temné momenty v sobě obsahují potenciál, protože nám nabízejí příležitost dosáhnout nových úrovní uvědomění. A co jsem se naučila bylo, že i přesto, že jsem zkoušela léčit své emocionální jizvy, byla jsem odpojena od svého fyzického těla a mé kosti a svaly byly stále uvízlé v minulosti.
Pokaždé, když jsem přišla, abych Vás viděla, věci se staly trochu snadnějšími. Moje tělo bylo méně citlivé k dotykům a já odcházela s pocitem lehkosti. A pak jsem v posledních 2 týdnech měla kvantový skok. Znovu jsem se spojila se svým tělem. Myslím, že všechny ty roky jsem tajně nenáviděla své tělo za to, že mě zradilo, ale nyní jsem schopná uvolnit ten vztek a začít zkoušet mít ráda sama sebe.
Když jsem Vás potkala, chodila jsem okolo s hlavou dolů a uzavřeným jazykem svého těla. Nyní chodím vyšší, zapadnu mezi lidi a cítím se otevřená.
Slíbila jsem si nevyprávět Vám tento příběh až do konce, protože jsem nechtěla, abyste se cítil nesvůj nebo abyste měnil své chování. Tak jste se bezděčně stal posledním kouskem ve skládance mého léčivého procesu.
Věnovala jsem čas, abych tohle napsala, protože opravdu chci vzdát hold Vám i tomu, co děláte. Byl jste milý, trpělivý a vytvořil jste bezpečné místo. Nikdy nebudete vědět, jaký dar jste mi dal a doufám, že jednoho dne dokážu tento dar předat jiným.
Děkuji Vám."
Plakal jsem celou cestu domů. Je úžasné, jak se životy změní v rutině denní praxe, často aniž bychom to vůbec věděli.
Více jsem už jsem tuto pacientku neviděl, ale její dopis plný vděčnosti změnil navždy také můj život.
Nikdy nevíte, jak moc to, co uděláte nebo řeknete, ovlivní životy ostatních.
Dr Ben Carvosso
Victoria
Austrálie
Original story can be found at
www.expect-a-miracle.net